Profil

Vážení čtenáři, návštěvníci našich stránek. Dovolte, abych se Vám v krátkosti představil a seznámil Vás se svou trenérskou dráhou, kariérou; zmínil se stručně o svých trenérských pohledech, názorech, úspěších, a v neposlední řadě poskytl i některé novější informace o svých svěřencích, jejich zdarech. Nejde tu ovšem jen o prezentaci mojí šachové školy, nýbrž – na konci textu – i stránek, na nichž se právě nacházíte!

Narodil jsem se v roce 1959 v Plzni a tedy jsem spolu s datem zrození stránek, které jste právě navštívili, oslavil významné životní jubileum. Aktivně jsem se začal zúčastňovat žákovských soutěží od roku 1972, mnohokrát jsem se stal žákovským a posléze i dorosteneckým přeborníkem tehdejšího západočeského kraje (geopolitické rozdělení ČSSR dle krajů). Na závěr svého dorosteneckého účinkování jsem se v roce 1978 zúčastnil i juniorského finále přeboru ČSSR, kde jsem obsadil konečné 7. místo (za tehdejším mistrem ČSSR Igorem Gažíkem, Milanem Pastirčákem a Danielem Šormem).

Již velmi brzy mně však počala vtahovat do svých tajemství a hájemství trenérská práce. (Ostatně, velmi výrazné slovo ke mnou zvolené trenérské pouti pronesl můj první a jediný trenér pan Štefan Gross…se svou bezmeznou láskou k šachu.) Trenérskou a didaktickou literaturu jsem hltal se stejným nadšením a nedočkavostí dozvědět se něco nového jako šachovou literaturu ostatní, obyčejnou, a už na počátku osmdesátých let jsem se začal věnovat skupině nejtalentovanějších dětí v mém dosahu. Svoje znalosti jsem v té době mohl – nečekaně – uplatnit již i jako lektor školení trenérů v rámci kraje, neboť mých teoretických znalostí si samozřejmě vedoucí oddílu, za který jsem startoval, brzy všimli.

Celé desetiletí jsem potom na první šachovnici zastupoval tehdejší zřejmě nejsilnější oddíl v západočeském kraji – ZČE Plzeň – v nejrůznějších ligových soutěžích družstev. Oddílu, který jsem reprezentoval, se nakonec podařilo postoupit i do tehdejší celostátní ligy ČSSR. Jednou z jeho základních opor byl i MM Jan Michálek – jeden z mých prvních svěřenců právě onoho začátku a poloviny osmdesátých let.

V devadesátých letech minulého století, v době kdy se začaly provádět nejrůznější pokusy rozvíjet plánovitá, centrálně řízená střediska péče o talenty, se do mé péče dostal i GM Petr Neumann, s kterým spolupracuji více méně dodnes. Oba tito titulovaní hráči se na mne ještě dnes občas obracejí, ovšem samozřejmě již většinou jen s problémy příprav zahájení a nejrůznějších méně známých variant, kterými by své soupeře v turnajových či ligových kláních překvapili, vědomi si, že jsem měl dlouhá léta pověst jakési chodící encyklopedie zahájení, a to i co se týče historie šachu i znalostí stylu dnešních starších hráčů. Vše jsem samozřejmě načerpal právě ze zuřivého, nikdy nekončícího, studia veškeré literatury v mé blízkosti, tehdy 🙂 výtečné paměti, a jisté slabosti k ostrým zahájením a gambitům v otevřených a polootevřených hrách.

Na počátku devadesátých let, po tzv. Sametové revoluci, kdy přestala být pouhou utopií možnost věnovat se trenérské a teoretické činnosti naplno a individuálně, tedy profesionálně, mě tato možnost – můj dávný sen – zcela uchvátila (ač jsem paradoxně právě vinou politického převratu „přišel“ o možnost získat tehdy „poločestný“ titul mistr sportu v praktické hře :-)). V letech 1991 – 1993 jsem se stal oddílovým trenérem TJ Aero Odolena Voda, a od roku 1994 jsem se stal prvním plně profesionálním trenérem v České republice (závislým tedy jen a pouze na trénincích svěřenců a nanejvýše případné publikační činnosti).

Mateřským oddílem, v němž jsem měl po mnoho let i jakousi svoji trenérskou základnu svěřenců – trenérovi bez pevné platformy, často nezbývá, než lovit v kalných vodách, tedy uchylovat se k přetahování svěřenců jiného trenéra k sobě, a tudíž někdy i nezbytným pomluvám nečestnostem, dle charakteru člověka, samozřejmě – se stal klub TJ Union Plzeň. V něm se mně (za technické, morální i ekonomické pomoci rodičů nejnadějnějších dětí) podařilo vychovat mnoho talentovaných mladých hráčů další generace – mistrů a mistryň republiky jak v soutěžích jednotlivců, tak i soutěžích družstev, reprezentantů na evropských i světových kolbištích. Nic však netrvá věčně! Po faktickém ekonomickém rozpadu oddílu se v posledních letech věnuji nadějným reprezentantům oddílu Sokol Klatovy (skupinové i individuální tréninky, ona nová základna).

Ve své individuální péči (nezaměňujme prosím se skupinovými tréninky) mívám cca 15-20 mladých dětí i dorostenců, dorostenek, juniorů a juniorek, i když není dobré zapomínat, že i dospělí šachisté se dokáží zlepšovat rychleji pod vedením zkušeného trenéra! Díky moderní technice se i moje trenérská práce stále více přesouvá…na počítač…a právě tímto (skype)způsobem trénuji (věřím, že jistě nejsem sám) v posledních letech i nemálo dospělých hráčů – pravda – nejrůznější výkonnosti. (Přímé spojení na trenéra či přes naše stránky najde zájemce snadno.)

V generační éře od roku 2000, kterou lze najít v příloze, si prakticky každý rok vždy alespoň jeden můj mladý svěřenec – svěřenkyně vybojuje účast na světových soutěžích, tedy mistrovstvích Evropy či světa. (Svébytný rekord jsem vytvořil v roce 2000, kdy na MS startovalo hned 6 mých svěřenců, tedy zhruba polovina tehdejších účastníků z ČR.)

Na rozdíl od mnohých poměrně silných praktických šachistů, mezinárodních mistrů či dokonce velmistrů, si nemyslím, že při plném výkonu, zápřahu profesionálního trenéra zbývá ještě čas na vlastní přípravy a na pravidelné starty v nejrůznějších psychicky i fyzicky náročných soutěžích. Vždyť můžeme dělat co chceme, ale den má opravdu vždy jen 24 hodin! Pro mne ostatně byla volba zda trenér nebo hráč či obojí snadná, protože vzhledem ke zdravotnímu stavu jsem musel aktivní šachovou dráhu již před mnoha lety opustit.

Krom trenérské práce by se pochopitelně měl každý kvalitní trenér sebevzdělávat! Studovat sám, a to nejen jak lépe, nově trénovat své svěřence a jak proniknout do jejich nitra – tedy býti empatický (jsem si ovšem samozřejmě vědom, že této vlastnosti se nedá zcela naučit, ale co víc, i mezi trenéry se vyskytuje nikoli marginální množství tzv. sociálně slepých šachistů); měl by se i vzdělávat teoreticky, vše znát a být schopen odpovědět na každý dotaz svěřence, ať se již týká zahájení, střední hry či jakékoliv jiné pozice. Nemělo by zapadnout, že šachový trenér nejen učí, ale i vychovává! Nechci spekulovat, zda jsou dnes v této oblasti trenéři stejně bezbranní jako učitelé, ale šachové etice je dnes zcela nezbytné mladé hráče učit!

Velmi často se někteří špičkoví (nejen) čeští hráči snaží šachové veřejnosti – ze svého pohledu logicky – namluvit, že jedině šachista s vysokou výkonností, MM či GM, se může věnovat opravdu talentovaným mladým šachistům a být jim dobrým trenérem. Jejich „filozofie“, většinou ve snaze přivydělat si v časech, kdy se jim hráčsky nedaří či neprobíhají ni naše ni zahraniční ligové soutěže družstev, je založena na tom, že výkonnostně či papírově slabší hráč nemůže trénovat silnějšího! O jak velký omyl jde (celá řada těchto persón to ovšem ve skutečnosti dobře ví!) se můžeme přesvědčit v praxi a historii sami: jak je tedy možné, že Alexander Koblenz mohl (do)trénovat Michaila Tala až k zisku titulu mistra světa? Jak je možné, že jedním z nejúspěšnějších trenérů je dnes MM Mark Dvoreckij, který vychoval až ku světové špici Sergeje Dolmatova, Artura Jusupova či třeba Alexandra Černina? Jak je možné, že trenéři Šakarov a Nikitin dovedli – pro mnohé nejlepšího šachistu všech dob – Garriho Kasparova k zisku titulu mistra světa?

Ve skutečnosti nemá výkonnost trenéra sama o sobě rozhodující význam, i když ten jistě musí mít za sebou zkušenosti, nejlépe z nejvyšších pater soutěží; na druhé straně těžko mohou svěřenci dosahovat dobrých výsledků, když tento trenér nerozezná královský gambit od dámského 🙂 … nebo – z jiného soudku – sic trénuje osmiletého až dvanáctiletého svěřence či svěřenkyni mezinárodní mistr, který ale sám v životě nikdy nesáhl v prvním tahu partie na svého bílého královského pěšce 🙂 !

Ať už bude ctěný čtenář vyhledávat trenéra pro sebe, svého potomka či příbuzného, vždy je velmi vhodné, ba nezbytné, zjistit o budoucím či uvažovaném trenérovi potřebné objektivní informace! (Nezapomeňme co se říká, a podle mne je bohužel hlubokou pravdou: „V naší zemi se úspěch neodpouští!“) Pokud však chcete dosáhnout Vy sami zlepšení či Vaši potomci sahat po medailích alespoň na celostátních soutěžích, potom je třeba logicky učinit výběr takového znalce, který podobných úspěchů před Vámi již mnohokráte dosáhl. Onu pomyslnou laťku nesčetněkráte přeskočil.

Ptejte se trenérů, nahlédněte do jejich příloh úspěchů svěřenců! „Vychoval jste toho a toho svěřence od základů? Od prvních úspěchů? Nebo jste si jej přivlastnil ve chvíli, kdy se stal kupříkladu podruhé mistrem ČR?? Souhlasil bývalý trenér s přesunem do Vaší péče…?“

Naše stránky ovšem samozřejmě nejsou primárně určeny pro vyhledávání trenéra! Mnoho, většina šachistů dává totiž (ať už z jakýchkoli důvodů) přednost samostudiu! I s tím počítáme: na našich stránkách najdete vpravdě pestrý výběr nejrůznějších prací i děl týkajících se všech fází partie. Zda byste o to které dílo měli seriózní zájem čili nic se můžete snadno přesvědčit i v krátkých ochutnávkách různých nabízejících se článků. Prací a děl v rubrikách na hlavním panelu.

Nyní dovolte, abych i já – pro Vaše pobavení i poučení – přispěl svou troškou do partiového koláče, ze kterého Vám dávají ochutnat i někteří ostatní autoři teoretických statí, analytici a občas i trenéři. Vybral jsem ovšem pro Vaši zábavu i poučení tak trochu záměrně partie se spíše taktickým, dynamickým nábojem, které jsou hrány v dříve mém nejoblíbenějším stylu, podle velkých vzorů Morphyho, Čigorina, Alechina, Nežmetdinova či Simagina. Jak se partie vydařily, a zda by mne výše jmenovaní géniové naší krásné hry pochválili či naopak zatratili, ponechám jen na Vašem laskavém úsudku. Partii naleznete v přiloženém pdf.

Pro stránky www.skolasachu.cz Jan Bílek – profesionální šachový trenér a teoretik.

Trenérský profil Jana Bílka (aktualizováno srpen 2015)
Šachový citát

Šachy jsou prubířský kámen  intelektu.

Johann Wolfgang von Goethe

Šachová úloha
Šachový citát

 

Šachy podobně jako hudba a láska mají tu moc učinit člověka šťastným.
Siegbert Tarrasch

 

Výhodný hosting